Prokopským údolím po mořském dně

Obtížnost: Lehká cesta pro všechny aktivní chodce od 5-99 let.Doporučujeme projít ji spíše ve všední dny, o víkendech je zde hodně lidí. Psy můžete vzít s sebou, trasa se jim bude líbit.

Možnost občerstvení: Besední restaurace v Hlubočepích, Občerstvení U Prokopa, Pivovar Prokopák (Klukovice), U Knotků v Holyni (mají fantastické pinsy).

Parkování: Pod viaduktem (Hlubočepy) - zdarma.

Jak dojedete: Vede tudy železniční trať do Rudné u Prahy a na hlubočepské straně údolí přetíná tzv. Pražský Semmering do Hostivice. V Hlubočepích projíždějí autobusové linky (104, 120 a 128) a těsně u řeky pak ještě tramvajová trať vedoucí dále k sídlišti Barrandov.

Doporučujeme přijet autobusem, projít naši trasu a pak sednout v Holyni na vlak a nechat se odvézt třeba na Smíchovské nádraží nebo zpátky do Hlubočep.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Nejbližší další výlet od agentury Velká dobrodružství: Za husitským tajemstvím do Kunratického lesa, Za Šemíkem na Vyšehrad, Po stopách Golema, Do Stínadlem za Rychlými šípy atd.

Legenda pro rodiče a popis trasy

Milí cestovatelé,

i v Praze lze nalézt romantická údolí plná skal, lesů a dobrodružných stezek. My vás provedeme údolím, které kdysi bylo mořským dnem a dodnes zde můžete najít zkamenělé trilobity, hlavonožce a jiné potvory z prvohorních moří. Povedeme vás také kolem jeskyně, kde překládal bibli sv. Prokop a pod skalami a planinami, kde proti sobě bojovali v dívčí válce ženy a muži. Krajina Prokopského údolí je velmi členitá a pro cestu za hledáním tajenkových slov je ideální. Budete luštit doplňovačku, a pokud nám pošlete správně vyplněnou tajenku, zařadíme vás do slosování o malý dárek.

Vaše cesta začne v pražských Hlubočepích pod slavným viaduktem, který je součástí tzv. Pražského Semmeringu. Prokopský výlet není, kromě jednoho stoupání, nijak terénově náročný, většina cesty vede po asfaltkách, v druhé části vás povede prošlapaná pěšina.

Dopis dětem

 

Mapa výletu

Doplňovačka

Jdeme na výlet!

Vaše cesta začíná pod viaduktem v Hlubočepích. Dostanete se sem buď autem nebo autobusem či vlakem ulicí Hlubočepskou. V té také můžete narazit na zelenou turistickou značku, která nás dnes bude provázet od začátku až téměř do konce výletu.

Přemýšleli jste o tom, proč se Hlubočepy jmenují Hlubočepy? Je to tak, že zde v dobách vzniku osady už ve 13. století museli vodu čerpat z velké hloubky.

O Hlubočepích máme první zmínku z roku 1257. V té době byla tato osada majetkem z části Vyšehradské kapitoly a z části strahovského kláštera. V roce 1388 byly Hlubočepy již ve vlastnictví kláštera kartuziánů, který ležel na území dnešního Smíchova. V tomto období zde byly zakládány vinice a chmelnice. V 16. století byl zase základem hospodářství v Hlubočepích a na Zlíchově poplužní dvůr. Pěstoval se zde oves, ječmen a pšenice. Byl zde i ovčín s téměř 1200 ovcemi, 4 vinice a mlýn na Dalejském potoce.

Druhá polovina 19. století byla doba, kdy se zde začaly usazovat průmyslové podniky. Vznikly zde vápencové lomy, vápenky, sklárna, továrna na šamotové zboží, lihovar a další. Příliv podniků přilákal i nové obyvatele, v roce 1890 zde již stálo 162 domů s více jak 3000 obyvateli. Problém byl, že domy byly na tak velký počet obyvatel malé, a tak se stávaly přelidněné.

V roce 1922 se staly Hlubočepy součástí Velké Prahy. V té době zde bylo 211 domů.

V druhé polovině 19. století byla v okolí Hlubočep postavena důležitá železniční trať, tzv. Buštěhradská dráha. Stavba začala roku 1870 a do dvou let po ní jel první vlak. Trať ozdobila údolí 2 viadukty, které jsou dnes technickou památkou oblasti. Přivážela uhlí a lázeňské hosty. Trať se nazývá „Pražský Semmering“a je v provozu dodnes. Druhá dráha údolím je trať Praha-Slaný-Louny-Duchcov, byla zprovozněna roku 1873 a je taktéž funkční dodnes.

Podívejte se nad sebe. Uvidíte viadukt Pražského Semmeringu. Dobře si ho prohlédněte a připravte si tužku a Vaši tajenku. Můžete získat první slovo.

1. Kolik oblouků má viadukt?

Malý motoráček jezdí po nejkrásnější pražské trati – ze Smíchova stoupá ve velké smyčce nad Zlíchovem a poté dvakrát překonává Prokopské údolí. Proto bylo třeba vybudovat dva mohutné viadukty o délkách až 180 metrů s maximálními výškami 25 metrů. Mezi vápencovými skalami pokračuje trať kolem Žvahova a Dívčích hradů do Jinonic. Vlak dále jede přes Cibulku a Stodůlky do stanice Praha-Řepy. Směle vedená trať ze Smíchova do Hostivice si velmi záhy vysloužila přezdívku Pražský Semmering. Víte proč?

Tento název je odvozen od známé rakouské trati v Alpách, která prochází mezi spolkovými zeměmi Dolní Rakousko a Štýrsko horským sedlem Semmering.

Nalevo vidíte nově vybudované dětské hřiště a také lavičku Jaroslava Foglara.

V Prokopském údolí totiž prožil svoji první skautskou výpravu třináctiletý Jaroslav Foglar už v roce 1920. Později se toto údolí stalo nejčastějším místem výprav skautského oddílu Pražská Dvojka (Hoši od Bobří řeky) již pod vedením právě samotného Jaroslava Foglara – Jestřába. Lavička oboustranná a je vytvořena s motivy z románu Devadesátka pokračuje, s motivy dlouhodobé oddílové hry z románu.

Najděte na lavičce písmenka.

2. Opište páté písmeno.

Pokračujte po asfaltové značce po zelené značce. Pokud máte rádi krásné květiny, udělejte si malou zacházku ke Skalničkové zahrádce. V zatáčce odbočíte doprava a půjdete chvilku do kopce. Ojedinělá zahrádka s více než 2 000 skalniček, alpínek a dalších dřevin zde byla založena už před 80 lety a před časem byla znovu zpřístupněna veřejnosti. Na jaře určitě stojí za navštívení.

Mineme dopravní značku, která upozorňuje na výskyt jednoho živočicha. Který to je? :)

Jděte asi 100 metrů po silnici, ale u ukazatele se šipkou odbočte doprava k jezírku, které vzniklo zatopením bývalého vápencového lomu. Zde na vás totiž kromě labutí a divokých kačen čeká další hádanka.

K nejhezčím místům Prokopského údolí patří skalní jezírko s průzračnou hladinou, 106 metrů dlouhé, 26 metrů široké a přibližně 10 metrů hluboké. Vzniklo zcela nenadále, při odstřelu skály, kdy z útrob země vytryskl silný proud podzemní vody a počal se rozlévat po dně lomu. Voda nakonec zaplavila lom až do výše asi 12 metrů. Zajímavé je, že se nepodařilo najít žádný odtok a ani přítok do jezírka – voda se tedy do něj dostává pouze průsakem podzemních vod. Vody jezírka jsou domovem ryb, navštěvuje ho četné vodní ptactvo, nejvíce kachny divoké, ale na svých cestách se tu zastaví třeba i lyska černá, potápka malá a mnozí další živočichové.

Mimochodem, zahrálo si ve filmu Pelíšky: ve scéně, kde příslušník Veřejné bezpečnosti popisuje, jak zastřelil diverzanta, se při slovech „rozkaz zněl jasně: nesmí projet muž s koženou brašnou!“ v pozadí objeví právě skalní jezírko.

V místech, kudy právě procházíte, se v prvohorách rozkládalo tropické devonské moře.

Najděte naučnou tabuli č. 15 a vyhledejte fotku mlže Kralovna.

3. Jak se mlž jmenuje druhovým jménem?

(pokud je ve slově písmeno CH, napište ho do jednoho políčka)

Teď pozor! Nevracejte se, milí výletníci, zpátky na zelenou značku, ale zkraťte si cestu k dětskému hřišti mezi skalami, které leží přímo proti jezírku. Tuhle zkratku moc lidí nezná. Pokud je vám však pohodlnější asfaltka, vraťte se na ni zpátky.

Zelené značky se držte i dál, povede vás podél Dalejského potoka správným směrem.

Mezi skalami se člověk cítí jako v dobrodružném románu.

Najdete na skále napravo černé obrázky, které se tváří, jako by pocházely z pravěku?

Na území dnešních Butovic a Řeporyjí se kdysi v prvohorách (asi před 400 miliony lety) rozlévalo silurské moře, na jehož dně probíhala rozsáhlá vulkanická aktivita. Fascinující divadlo výbuchů podmořských sopek, rozlévání žhavého magmatu a lávy, zanechalo své stopy ve skalních stěnách. Vulkanické žíly basalt nejsou však jedinou pozoruhodností tohoto místa, také zkameněliny mnoha drobných živočichů (hlavonožců, plžů a mlžů) jsou na skalních stěnách dodnes patrné. Část dnešního Prokopského údolí je pak tvořena podmořskou prvohorní sopkou.

Věděli byste, jak se jmenoval křestním jménem vědec, podle kterého se jmenuje blízká městská část a který zkoumal mj. zkameněliny? Křestním jménem byl Joachim.

Vyjdete ze skal a napravo uvidíte dětské hřiště s hezkými herními prvky. Kdo by řekl, že zde narazí na žirafu, slona nebo třeba loď?

Ve skutečnosti se zde v ohradě pasou živé ovce a kozy. Lze si je pohladit, ale opatrně s krmením. Po nesprávné potravě by mohla zvířata zemřít.

Pokračujte dále po asfaltové cestě až k Prokopskému lomu.

Nedaleko odtud bývala Prokopská skála se známou jeskyní, dlouhou 120 m.

Našly se v ní nejen pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta, medvěda, nosorožce, hyeny, lva, soba, kozorožce, zubra a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil poustevník, který tu přemohl skupinu čertů, rušících ho při čtení bible. Dnes už bohužel jeskyně neexistuje. V 19. století tu byl otevřen Prokopský lom, který v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech 1883–87 i jeskyni samotnou. Zůstal zde jen kříž na skále. Vidíte ho?

Najděte naučnou tabulku č. 14. Je zde obrázek Prokopa. Který se setkává s knížetem.

4. Jak se kníže jmenuje?

(pokud je ve slově písmeno CH, napište ho do jednoho políčka)

Nedaleko od vchodu do prokopské jeskyně (na strmé skále pod kostelem) byla v roce 1715 vystavěna poustevna. K poustevně vedly schůdky přímo vytesané ve skále. Ještě v roce 1715 se v poustevně usídlil i první poustevník, bratr Jakub Posnanský. Nařízením císaře Josefa II. byla poustevna po roce 1780 zrušena. Ještě několik následujících desetiletí byla ale poustevna obydlena.

Napravo na skále kdysi stával slavný Kostel svatého Prokopa. Byl postaven podle starších plánů na vrcholu vápencových skal v barokním slohu architektem Pavlem Ignácem Bayerem 1711 až 1712. Zánik kostela předznamenalo odtěžení skalního masivu silurských vápenců v místech Svatoprokopské jeskyně (v roce 1887) a o tři roky později pak odstřel skály se zbytky jeskyně a s poustevnou. Kostelík se tak ocitl na okraji vápencového lomu. Během druhé světové války vybudovali Němci ve vytěžených prostorech lomu podzemní objekt. Po skončení druhé světové války jej převzala československá armáda a začala jej využívat pro vojenské účely. Kostelík byl zahrnut do veřejnosti nepřístupného vojenského střeženého objektu. Z důvodů porušené statiky (a nebezpečí samovolného zřícení) byl v roce 1966 zbourán.

Napravo míjíte vojenský prostor, moc se o něm neví a ani fotit se zde nesmí. Kopírujeme, co jsme zjistili my – ale bez záruky. :)

Jeden z nejvíce utajovaných vojenských objektů v České republice s rozsáhlými podzemními prostory bývá označován krycím označením K-116 nebo číslem vojenského útvaru VÚ 2508. Přesný rozsah a účel objektu, ve kterém za války nacisté budovali podzemní továrnu, je dosud oficiálně utajován.

Vojenský objekt je ukrytý za mohutnými železnými vraty s vysokým betonovým plotem, které chrání vjezd do tajného prostoru. Hlavní brána do celého areálu je hlídána řadou kamer a kapacitních senzorů typu Vidar A (slouží pro identifikaci narušení objektu. Několik kamer je klasických, jako třeba u brány, jiné jsou skryté ve větvích stromů a dokonce i v ptačí budce, ke které vedou tmavé už lehce zarostlé kabely).

Před druhou světovou válkou se o toto území začala zajímat československá armáda. V jejím průběhu zde nacisté začali budovat podzemní továrnu Junkers (pod krycím označením Kali) na letecké díly. Byly vykopány tři rovnoběžné tunely o délce cca 300 metrů a výšce až 8 metrů, kde se údajně počítalo s parkováním obrněného vlaku. V podzemí se nacházelo i malé nádraží s překladištěm. V roce 1944 měla být dokončena podzemní výrobní hala dlouhá 200 metrů. Nacisté továrnu nestihli zprovoznit.

Po sametové revoluci se místní politici a občané pokusili vojenský areál v Prokopském údolí navštívit, ale nikdo nebyl do objektu vpuštěn. Dodnes tak zůstává přesný rozsah podzemních prostor tohoto objektu, ale i jejich účel, přísně střeženým tajemstvím naší armády.

Těsně před tím, než podejdete viadukt, můžete zahlédnout napravo zbytky mlýna.

Zaniklý Dalejský mlýn lze najít na levém břehu Dalejského potoka severně od železniční trati pod kostelíkem svatého Prokopa. Vodní mlýn o několika budovách je zmíněn roku 1659 jako vrchnostenský mlýn u svatého Prokopa. Poslední mlynář František Procházka prodal v roce1870 budovu mlýna, aby byl předělán na hostinec.

Cesta vás vede pod skalami. Nahoře na nich kdysi stálo prastaré sídliště, ale o tom si povídáme na našem jiném výletě s tajenkou.

Cesta tam vede po žluté značce do prudkého kopce plného kamenů a vyvede Vás na nádhernou pláň. Stávalo tu známé butovické hradiště. S rozlohou přes 9 ha bylo obýváno již v mladší době kamenné, před 6000 lety. Osídlení trvalo až do 9. století n. l. Byly zde nalezeny četné zlomky keramiky, dodnes jsou patrné dva obranné valy.

Kolem venkovní posilovny se dostáváte až k rozcestí Prokopské údolí.

Na cedulkách jsou obrázky tří dopravních prostředků

5. Jaký dopravní prostředek je namalován u Řeporyjích?

První lidé v tomto regionu se objevují už před 20 000 lety, v období poslední doby ledové. Svědčí o tom právě nálezy v jeskyni sv. Prokopa, u které jste už byli. Dnes víme, že osídlení v tomto kraji Prahy bylo velmi husté. Prokázal to archeologický průzkum, prováděný při výstavbě sídlišť v letech 1978–1987, kdy v místě, kde dnes leží Nové Butovice, bylo nalezeno 65 hrobů. Jde o čtvrté největší pohřebiště v Evropě.

Jak se jmenoval známý český spisovatel, který psal o pravěkém člověku? Jak se jmenuje slavná knížka? Dali byste dohromady jména chlapců?

V knize Lovci mamutů se mimo jiné píše, jak takového mamuta chytit, ale dnes již víme, že všechno bylo jinak. Chobotnatci se totiž lapali úplně jinak, než to líčí Eduard Štorch či animovaný film Doba ledová. Žádné kopání jam na mamutích stezkách! Půda byla tak zmrzlá, že byste do ní nevydloubali ani důlek na kuličky. Když na to přišlo, nahnali pralidé mamuty do jámy, kterou už vyhloubila příroda. Třeba do rokle. Byl to ale výjimečný pokrm. Někdo ochutnal mamuta jednou či dvakrát za život, někdo ani to. Častěji si pochutnávali na menších tvorech, rostlinách, ba i hmyzu. Více než mamutí řízky byly ceněny mamutí kosti a kly. Výborný materiál na výrobu hrotů a podobně.

Pokračujte po asfaltce dál a asi po kilometru se ocitnete u krásného dětského hřiště. Bývalo zde Klukovické koupaliště. Právě nad ním se nachází Klukovická (korálová) jeskyně, tvořená 20 m dlouhou zužující se chodbou bez krápníkové výzdoby, která je nyní největší jeskyní v Praze. Opticky je Klukovická jeskyně zřetelně vidět jako tmavě zbarvený oválný otvor situovaný pod vrcholem skalistého kopce. Jeskyně je nepřístupná.

Najdete napravo u potoka dřevěnou cedulku s obrázkem stromu a nápisem Dědek 2022?

Na romantickém plácku pod skalním amfiteátrem bývalo od třicátých let 20. století koupaliště, které pamětníci přirovnávali ke koupališti z Vančurova Rozmarného léta. Jenže krásné místo mělo spousty nevýhod: malou hloubku, hodně studenou vodu, potok, který se postupně zanášel bahnem a nakonec stromy, které zastínily louky a pláže. Konec přišel už v šedesátých letech a dnes po koupališti nezbyla téměř ani stopa.

Po levé straně nyní vidíte malý most, cesta vzhůru vede do Klukovic, a dále pak na Barrandov. My však pokračujeme ještě 100 metrů rovně, a pak odbočíme prudce doleva. Lesní stezka a zelená značka značka nás vede správným směrem do Holyně. Opouštíme asfaltovou cestu a čeká nás už jen divočina – výletníků zde už moc nepotkáme.

Kopírujete železniční trať, nalevo je chatová osada a napravo sem tam také vykoukne chatka – jsou to zvláštní stavby – nejdete zde hrníčky na plotě, lebku, plyšáky na oknech a jiné prazvláštní předměty. Kdopak tady asi žije?

Přicházíme na asi nejkrásnější místo celého výletu – leží zde různě poskládané velké kameny. S trochou fantazie si zde člověk vybaví i slavné menhiry Stonehenge.

Která země má to štěstí být spojována se Stonehenge?

Jedná se o uměleckou instalaci Bojiště, kterou vytvořil Kurt Gebauer. Polámání kamenní panáčci tu leží tak, jak po velké bitvě zůstaly. Alespoň to praví autor. Prakticky neexistuje dítě, které by tudy prošlo a nepokusilo se alespoň na jednu mrtvolu vylézt. Jedná se zkrátka o oblíbené výletové a piknikové místo.

Najděte cedulku na kameni, která popisuje scénu.

6. Opište první slovo.

Cesta i lomy pokračují dále. Tam, kde se pěšina ohýbá je i velmi známý Červený lom se stěnou zabarvenou do odstínů ohně. A proč taková proslulost? Jedná se o poměrně málo rozšířenou informaci, nicméně právě tento lom byl legendární Roklí úmluvy z knihy Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky. Foglara na něm zaujala jeho ohnivá barva, způsobena příměsí železa v usazených vrstvách.

Jaroslav Foglar byl prozaik, publicista, redaktor mládežnických časopisů a významná osobnost českého skautského hnutí. Ve čtyřech letech mu zemřel otec Jindřich (39 let). Od té doby žil jen s matkou a starším bratrem. Vystudoval obchodní školu. Po třináct let byl úředníkem, potom působil jako pedagogický pracovník v domově mládeže, později jako redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Ve finále se stane spisovatelem. Kromě zaměstnání se velmi intenzivně věnoval skautingu. V roce 1924 se stává členem 34. skautského oddílu, kde dostává přezdívku Jestřáb. Provází ho celý život. I jako odpov vedoucího skautských oddílů. V roce 1925 se Foglar stává zástupcem vedoucího tzv. Dvojky a o dva roky později stojí v jejím čele.
Foglarova spolupráce s časopisem Mladý hlasatel začíná v roce 1935. O tři roky později tu začíná vycházet Foglarův a Fischerův komiks Rychlé šípy. V roce 1941 je časopis německou správou zakázán. Po skončení války působí Jaroslav Foglar krátce v časopise Junák, později začíná vydávat časopis Vpřed. Po komunistickém převratu v roce 1948 periodikum zaniká. V letech 1948–1953 a pak od roku 1964 je Jaroslav Foglar spisovatelem z povolání. Zároveň vede svůj skautský oddíl, ovšem pod označením Městská stanice mladých turistů, protože je skauting zakázán.
V padesátých letech je Foglar jako spisovatel nežádoucí, jeho knihy nesmějí vycházet. Teprve v polovině šedesátých let mu v době částečného uvolnění politické situace vychází kniha Tajemná Řásnovka. O dva roky později Poklad černého delfína a Kronika Ztracené stopy. V obnoveném časopise Junák opět vycházejí Rychlé šípy, vzniká televizní seriál Záhada hlavolamu. Na počátku sedmdesátých let znamená nástup tzv. normalizace pro Foglara opět zákaz publikování. Ve věku 102 let 17. 2.1981 umírá Foglarova maminka.
Po roce 1989 se Foglarovy knihy opět vracejí ke čtenářům. Jestřáb zemřel po dlouhé nemoci v pražské Thomayerově nemocnici v roce 1999.

Pokračujete dál kolem překrásného lomu, právě toto je ráj amatérských paleontologů. Kladívky rozbíjejí vápenec a pátrají po zkamenělých mlžích, plžích i hlavonožcích.

Věděli byste, jak se jmenuje jeden z největších hlavonožců na světě?

Pokud chcete, porozhlédněte se. Třeba nějaké zkameněliny najdete. Prosíme, hledejte v suti, nekutejte do skály.

Území bylo od dob Joachima Barranda známé geologům a paleontologům. Víte, kdo byl J. Barrande?

Zkuste najít cedulku s vyprávěním o něm pod skalami.

7. Jak se Barrande jmenuje křestním jménem?

(pokud je ve slově písmeno CH, napište ho do jednoho políčka)

V roce 2019 uplynulo od narození tohoto významného francouzského inženýra a vědce 220 let. Zasvětil život Čechám natolik, že se po něm jmenuje nejen pražská čtvrť, ale i oblast táhnoucí se od Prahy k Plzni: Barrandien. Joachim přišel do Prahy s exilovým královským dvorem francouzských Bourbonů a velice rychle se spřátelil s elitou českých vědeckých a kulturních kruhů té doby. Zapojil se do projektu výstavby koněspřežné dráhy údolím Berounky. Práce se mu stala osudnou, neboť zde objevil bohatá naleziště zkamenělin. Po zbytek života se jim systematicky věnoval. Publikoval nejrozsáhlejší dílo, jaké kdy vytvořil jediný paleontolog. Popsal více než 3 500 druhů zkamenělých organizmů a proslavil česká naleziště po celém světě. Monumentální sbírku odkázal Museu Království českého – dnešnímu Národnímu muzeu. Přitom i sbírky českých vědců a sběratelů tehdy často končily v hlavním městě císařství - ve Vídni. Sbírka je dodnes předmětem výzkumu a obdivu laické i odborné veřejnosti.

Barrande, který si Prokopské údolí zamiloval, objevoval zkameněliny i v místech, kde zrovna stojíte. Popsal tu řadu jejich nových druhů. Některým dal česká jména, která tak vpašoval do vědeckých názvů. Například hojnou škebličku pojmenoval latinsky Panenka bohemica, jiné zase pantata či babinka – tu dokonce po matce Jana Nerudy, které tak Barrande říkal. Nerudova matka byla totiž několik let jeho hospodyní.

Pomalu se blížíte do cíle. Teď ještě vystoupáme do jednoho jediného kopce tohoto výletu, je zde však zábradlí, tak je možné se přidržovat. Pak jen sejdeme z kopce, přejdeme most a jsme u nádraží Holyně. Ještě na vás však čeká poslední dnešní otázka.

8. Jak se jmenuje místo, kde byla nalezena slavná pravěká soška Venuše?

Nyní můžete jet zpátky domů vlakem nebo vyjít ještě kopec do Holyně či na Barrandov, kde je zastávka tramvají. Je to ještě kus cesty. Rozhodnutí je na Vás. My se s vámi však u nádraží rozloučíme.

Doufáme, že jste se dozvěděli nové a zajímavé informace o Prokopském údolí. Hlavně ale doufáme, že se vám výlet líbil. Tak zase někdy na shledanou!

V textu byly mimo jiné použity informace z webových stránek www.kudyznudy.cz, www.birdlife.cz, chrz.wz.cz, www.captour-paja.cz, www.praguecityline.cz, za které moc děkujeme.

Otázky k tajence

1. Kolik oblouků má viadukt?

2. Opište páté písmeno.

3. Jak se mlž jmenuje druhovým jménem.

4. Jak se kníže jmenuje?

5. Jaký dopravní prostředek je namalovánu Řeporyj?

6. Opište první slovo.

7. Jak se Barrande jmenuje křestním jménem?

8. Jak se jmenuje místo nálezu Venuše?

Obtížnost: Lehká cesta pro všechny aktivní chodce od 5-99 let.Doporučujeme projít ji spíše ve všední dny, o víkendech je zde hodně lidí. Psy můžete vzít s sebou, trasa se jim bude líbit.

Možnost občerstvení: Besední restaurace v Hlubočepích, Občerstvení U Prokopa, Pivovar Prokopák (Klukovice), U Knotků v Holyni (mají fantastické pinsy).

Parkování: Pod viaduktem (Hlubočepy) - zdarma.

Jak dojedete: Vede tudy železniční trať do Rudné u Prahy a na hlubočepské straně údolí přetíná tzv. Pražský Semmering do Hostivice. V Hlubočepích projíždějí autobusové linky (104, 120 a 128) a těsně u řeky pak ještě tramvajová trať vedoucí dále k sídlišti Barrandov.

Doporučujeme přijet autobusem, projít naši trasu a pak sednout v Holyni na vlak a nechat se odvézt třeba na Smíchovské nádraží nebo zpátky do Hlubočep.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Nejbližší další výlet od agentury Velká dobrodružství: Za husitským tajemstvím do Kunratického lesa, Za Šemíkem na Vyšehrad, Po stopách Golema, Do Stínadlem za Rychlými šípy atd.

Legenda pro rodiče a popis trasy

Milí cestovatelé,

i v Praze lze nalézt romantická údolí plná skal, lesů a dobrodružných stezek. My vás provedeme údolím, které kdysi bylo mořským dnem a dodnes zde můžete najít zkamenělé trilobity, hlavonožce a jiné potvory z prvohorních moří. Povedeme vás také kolem jeskyně, kde překládal bibli sv. Prokop a pod skalami a planinami, kde proti sobě bojovali v dívčí válce ženy a muži. Krajina Prokopského údolí je velmi členitá a pro cestu za hledáním tajenkových slov je ideální. Budete luštit doplňovačku, a pokud nám pošlete správně vyplněnou tajenku, zařadíme vás do slosování o malý dárek.

Vaše cesta začne v pražských Hlubočepích pod slavným viaduktem, který je součástí tzv. Pražského Semmeringu. Prokopský výlet není, kromě jednoho stoupání, nijak terénově náročný, většina cesty vede po asfaltkách, v druhé části vás povede prošlapaná pěšina.

Dopis cestovatelům

 

Doplňovačka

Jdeme na výlet!

Vaše cesta začíná pod viaduktem v Hlubočepích. Dostanete se sem buď autem nebo autobusem či vlakem ulicí Hlubočepskou. V té také můžete narazit na zelenou turistickou značku, která nás dnes bude provázet od začátku až téměř do konce výletu.

Přemýšleli jste o tom, proč se Hlubočepy jmenují Hlubočepy? Je to tak, že zde v dobách vzniku osady už ve 13. století museli vodu čerpat z velké hloubky.

O Hlubočepích máme první zmínku z roku 1257. V té době byla tato osada majetkem z části Vyšehradské kapitoly a z části strahovského kláštera. V roce 1388 byly Hlubočepy již ve vlastnictví kláštera kartuziánů, který ležel na území dnešního Smíchova. V tomto období zde byly zakládány vinice a chmelnice. V 16. století byl zase základem hospodářství v Hlubočepích a na Zlíchově poplužní dvůr. Pěstoval se zde oves, ječmen a pšenice. Byl zde i ovčín s téměř 1200 ovcemi, 4 vinice a mlýn na Dalejském potoce.

Druhá polovina 19. století byla doba, kdy se zde začaly usazovat průmyslové podniky. Vznikly zde vápencové lomy, vápenky, sklárna, továrna na šamotové zboží, lihovar a další. Příliv podniků přilákal i nové obyvatele, v roce 1890 zde již stálo 162 domů s více jak 3000 obyvateli. Problém byl, že domy byly na tak velký počet obyvatel malé, a tak se stávaly přelidněné.

V roce 1922 se staly Hlubočepy součástí Velké Prahy. V té době zde bylo 211 domů.

V druhé polovině 19. století byla v okolí Hlubočep postavena důležitá železniční trať, tzv. Buštěhradská dráha. Stavba začala roku 1870 a do dvou let po ní jel první vlak. Trať ozdobila údolí 2 viadukty, které jsou dnes technickou památkou oblasti. Přivážela uhlí a lázeňské hosty. Trať se nazývá „Pražský Semmering“a je v provozu dodnes. Druhá dráha údolím je trať Praha-Slaný-Louny-Duchcov, byla zprovozněna roku 1873 a je taktéž funkční dodnes.

Podívejte se nad sebe. Uvidíte viadukt Pražského Semmeringu. Dobře si ho prohlédněte a připravte si tužku a Vaši tajenku. Můžete získat první slovo.

1. Kolik oblouků má viadukt?

Malý motoráček jezdí po nejkrásnější pražské trati – ze Smíchova stoupá ve velké smyčce nad Zlíchovem a poté dvakrát překonává Prokopské údolí. Proto bylo třeba vybudovat dva mohutné viadukty o délkách až 180 metrů s maximálními výškami 25 metrů. Mezi vápencovými skalami pokračuje trať kolem Žvahova a Dívčích hradů do Jinonic. Vlak dále jede přes Cibulku a Stodůlky do stanice Praha-Řepy. Směle vedená trať ze Smíchova do Hostivice si velmi záhy vysloužila přezdívku Pražský Semmering. Víte proč?

Tento název je odvozen od známé rakouské trati v Alpách, která prochází mezi spolkovými zeměmi Dolní Rakousko a Štýrsko horským sedlem Semmering.

Nalevo vidíte nově vybudované dětské hřiště a také lavičku Jaroslava Foglara.

V Prokopském údolí totiž prožil svoji první skautskou výpravu třináctiletý Jaroslav Foglar už v roce 1920. Později se toto údolí stalo nejčastějším místem výprav skautského oddílu Pražská Dvojka (Hoši od Bobří řeky) již pod vedením právě samotného Jaroslava Foglara – Jestřába. Lavička oboustranná a je vytvořena s motivy z románu Devadesátka pokračuje, s motivy dlouhodobé oddílové hry z románu.

Najděte na lavičce písmenka.

2. Opište páté písmeno.

Pokračujte po asfaltové značce po zelené značce. Pokud máte rádi krásné květiny, udělejte si malou zacházku ke Skalničkové zahrádce. V zatáčce odbočíte doprava a půjdete chvilku do kopce. Ojedinělá zahrádka s více než 2 000 skalniček, alpínek a dalších dřevin zde byla založena už před 80 lety a před časem byla znovu zpřístupněna veřejnosti. Na jaře určitě stojí za navštívení.

Mineme dopravní značku, která upozorňuje na výskyt jednoho živočicha. Který to je? :)

Jděte asi 100 metrů po silnici, ale u ukazatele se šipkou odbočte doprava k jezírku, které vzniklo zatopením bývalého vápencového lomu. Zde na vás totiž kromě labutí a divokých kačen čeká další hádanka.

K nejhezčím místům Prokopského údolí patří skalní jezírko s průzračnou hladinou, 106 metrů dlouhé, 26 metrů široké a přibližně 10 metrů hluboké. Vzniklo zcela nenadále, při odstřelu skály, kdy z útrob země vytryskl silný proud podzemní vody a počal se rozlévat po dně lomu. Voda nakonec zaplavila lom až do výše asi 12 metrů. Zajímavé je, že se nepodařilo najít žádný odtok a ani přítok do jezírka – voda se tedy do něj dostává pouze průsakem podzemních vod. Vody jezírka jsou domovem ryb, navštěvuje ho četné vodní ptactvo, nejvíce kachny divoké, ale na svých cestách se tu zastaví třeba i lyska černá, potápka malá a mnozí další živočichové.

Mimochodem, zahrálo si ve filmu Pelíšky: ve scéně, kde příslušník Veřejné bezpečnosti popisuje, jak zastřelil diverzanta, se při slovech „rozkaz zněl jasně: nesmí projet muž s koženou brašnou!“ v pozadí objeví právě skalní jezírko.

V místech, kudy právě procházíte, se v prvohorách rozkládalo tropické devonské moře.

Najděte naučnou tabuli č. 15 a vyhledejte fotku mlže Kralovna.

3. Jak se mlž jmenuje druhovým jménem?

(pokud je ve slově písmeno CH, napište ho do jednoho políčka)

Teď pozor! Nevracejte se, milí výletníci, zpátky na zelenou značku, ale zkraťte si cestu k dětskému hřišti mezi skalami, které leží přímo proti jezírku. Tuhle zkratku moc lidí nezná. Pokud je vám však pohodlnější asfaltka, vraťte se na ni zpátky.

Zelené značky se držte i dál, povede vás podél Dalejského potoka správným směrem.

Mezi skalami se člověk cítí jako v dobrodružném románu.

Najdete na skále napravo černé obrázky, které se tváří, jako by pocházely z pravěku?

Na území dnešních Butovic a Řeporyjí se kdysi v prvohorách (asi před 400 miliony lety) rozlévalo silurské moře, na jehož dně probíhala rozsáhlá vulkanická aktivita. Fascinující divadlo výbuchů podmořských sopek, rozlévání žhavého magmatu a lávy, zanechalo své stopy ve skalních stěnách. Vulkanické žíly basalt nejsou však jedinou pozoruhodností tohoto místa, také zkameněliny mnoha drobných živočichů (hlavonožců, plžů a mlžů) jsou na skalních stěnách dodnes patrné. Část dnešního Prokopského údolí je pak tvořena podmořskou prvohorní sopkou.

Věděli byste, jak se jmenoval křestním jménem vědec, podle kterého se jmenuje blízká městská část a který zkoumal mj. zkameněliny? Křestním jménem byl Joachim.

Vyjdete ze skal a napravo uvidíte dětské hřiště s hezkými herními prvky. Kdo by řekl, že zde narazí na žirafu, slona nebo třeba loď?

Ve skutečnosti se zde v ohradě pasou živé ovce a kozy. Lze si je pohladit, ale opatrně s krmením. Po nesprávné potravě by mohla zvířata zemřít.

Pokračujte dále po asfaltové cestě až k Prokopskému lomu.

Nedaleko odtud bývala Prokopská skála se známou jeskyní, dlouhou 120 m.

Našly se v ní nejen pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta, medvěda, nosorožce, hyeny, lva, soba, kozorožce, zubra a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil poustevník, který tu přemohl skupinu čertů, rušících ho při čtení bible. Dnes už bohužel jeskyně neexistuje. V 19. století tu byl otevřen Prokopský lom, který v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech 1883–87 i jeskyni samotnou. Zůstal zde jen kříž na skále. Vidíte ho?

Najděte naučnou tabulku č. 14. Je zde obrázek Prokopa. Který se setkává s knížetem.

4. Jak se kníže jmenuje?

(pokud je ve slově písmeno CH, napište ho do jednoho políčka)

Nedaleko od vchodu do prokopské jeskyně (na strmé skále pod kostelem) byla v roce 1715 vystavěna poustevna. K poustevně vedly schůdky přímo vytesané ve skále. Ještě v roce 1715 se v poustevně usídlil i první poustevník, bratr Jakub Posnanský. Nařízením císaře Josefa II. byla poustevna po roce 1780 zrušena. Ještě několik následujících desetiletí byla ale poustevna obydlena.

Napravo na skále kdysi stával slavný Kostel svatého Prokopa. Byl postaven podle starších plánů na vrcholu vápencových skal v barokním slohu architektem Pavlem Ignácem Bayerem 1711 až 1712. Zánik kostela předznamenalo odtěžení skalního masivu silurských vápenců v místech Svatoprokopské jeskyně (v roce 1887) a o tři roky později pak odstřel skály se zbytky jeskyně a s poustevnou. Kostelík se tak ocitl na okraji vápencového lomu. Během druhé světové války vybudovali Němci ve vytěžených prostorech lomu podzemní objekt. Po skončení druhé světové války jej převzala československá armáda a začala jej využívat pro vojenské účely. Kostelík byl zahrnut do veřejnosti nepřístupného vojenského střeženého objektu. Z důvodů porušené statiky (a nebezpečí samovolného zřícení) byl v roce 1966 zbourán.

Napravo míjíte vojenský prostor, moc se o něm neví a ani fotit se zde nesmí. Kopírujeme, co jsme zjistili my – ale bez záruky. :)

Jeden z nejvíce utajovaných vojenských objektů v České republice s rozsáhlými podzemními prostory bývá označován krycím označením K-116 nebo číslem vojenského útvaru VÚ 2508. Přesný rozsah a účel objektu, ve kterém za války nacisté budovali podzemní továrnu, je dosud oficiálně utajován.

Vojenský objekt je ukrytý za mohutnými železnými vraty s vysokým betonovým plotem, které chrání vjezd do tajného prostoru. Hlavní brána do celého areálu je hlídána řadou kamer a kapacitních senzorů typu Vidar A (slouží pro identifikaci narušení objektu. Několik kamer je klasických, jako třeba u brány, jiné jsou skryté ve větvích stromů a dokonce i v ptačí budce, ke které vedou tmavé už lehce zarostlé kabely).

Před druhou světovou válkou se o toto území začala zajímat československá armáda. V jejím průběhu zde nacisté začali budovat podzemní továrnu Junkers (pod krycím označením Kali) na letecké díly. Byly vykopány tři rovnoběžné tunely o délce cca 300 metrů a výšce až 8 metrů, kde se údajně počítalo s parkováním obrněného vlaku. V podzemí se nacházelo i malé nádraží s překladištěm. V roce 1944 měla být dokončena podzemní výrobní hala dlouhá 200 metrů. Nacisté továrnu nestihli zprovoznit.

Po sametové revoluci se místní politici a občané pokusili vojenský areál v Prokopském údolí navštívit, ale nikdo nebyl do objektu vpuštěn. Dodnes tak zůstává přesný rozsah podzemních prostor tohoto objektu, ale i jejich účel, přísně střeženým tajemstvím naší armády.

Těsně před tím, než podejdete viadukt, můžete zahlédnout napravo zbytky mlýna.

Zaniklý Dalejský mlýn lze najít na levém břehu Dalejského potoka severně od železniční trati pod kostelíkem svatého Prokopa. Vodní mlýn o několika budovách je zmíněn roku 1659 jako vrchnostenský mlýn u svatého Prokopa. Poslední mlynář František Procházka prodal v roce1870 budovu mlýna, aby byl předělán na hostinec.

Cesta vás vede pod skalami. Nahoře na nich kdysi stálo prastaré sídliště, ale o tom si povídáme na našem jiném výletě s tajenkou.

Cesta tam vede po žluté značce do prudkého kopce plného kamenů a vyvede Vás na nádhernou pláň. Stávalo tu známé butovické hradiště. S rozlohou přes 9 ha bylo obýváno již v mladší době kamenné, před 6000 lety. Osídlení trvalo až do 9. století n. l. Byly zde nalezeny četné zlomky keramiky, dodnes jsou patrné dva obranné valy.

Kolem venkovní posilovny se dostáváte až k rozcestí Prokopské údolí.

Na cedulkách jsou obrázky tří dopravních prostředků

5. Jaký dopravní prostředek je namalován u Řeporyjích?

První lidé v tomto regionu se objevují už před 20 000 lety, v období poslední doby ledové. Svědčí o tom právě nálezy v jeskyni sv. Prokopa, u které jste už byli. Dnes víme, že osídlení v tomto kraji Prahy bylo velmi husté. Prokázal to archeologický průzkum, prováděný při výstavbě sídlišť v letech 1978–1987, kdy v místě, kde dnes leží Nové Butovice, bylo nalezeno 65 hrobů. Jde o čtvrté největší pohřebiště v Evropě.

Jak se jmenoval známý český spisovatel, který psal o pravěkém člověku? Jak se jmenuje slavná knížka? Dali byste dohromady jména chlapců?

V knize Lovci mamutů se mimo jiné píše, jak takového mamuta chytit, ale dnes již víme, že všechno bylo jinak. Chobotnatci se totiž lapali úplně jinak, než to líčí Eduard Štorch či animovaný film Doba ledová. Žádné kopání jam na mamutích stezkách! Půda byla tak zmrzlá, že byste do ní nevydloubali ani důlek na kuličky. Když na to přišlo, nahnali pralidé mamuty do jámy, kterou už vyhloubila příroda. Třeba do rokle. Byl to ale výjimečný pokrm. Někdo ochutnal mamuta jednou či dvakrát za život, někdo ani to. Častěji si pochutnávali na menších tvorech, rostlinách, ba i hmyzu. Více než mamutí řízky byly ceněny mamutí kosti a kly. Výborný materiál na výrobu hrotů a podobně.

Pokračujte po asfaltce dál a asi po kilometru se ocitnete u krásného dětského hřiště. Bývalo zde Klukovické koupaliště. Právě nad ním se nachází Klukovická (korálová) jeskyně, tvořená 20 m dlouhou zužující se chodbou bez krápníkové výzdoby, která je nyní největší jeskyní v Praze. Opticky je Klukovická jeskyně zřetelně vidět jako tmavě zbarvený oválný otvor situovaný pod vrcholem skalistého kopce. Jeskyně je nepřístupná.

Najdete napravo u potoka dřevěnou cedulku s obrázkem stromu a nápisem Dědek 2022?

Na romantickém plácku pod skalním amfiteátrem bývalo od třicátých let 20. století koupaliště, které pamětníci přirovnávali ke koupališti z Vančurova Rozmarného léta. Jenže krásné místo mělo spousty nevýhod: malou hloubku, hodně studenou vodu, potok, který se postupně zanášel bahnem a nakonec stromy, které zastínily louky a pláže. Konec přišel už v šedesátých letech a dnes po koupališti nezbyla téměř ani stopa.

Po levé straně nyní vidíte malý most, cesta vzhůru vede do Klukovic, a dále pak na Barrandov. My však pokračujeme ještě 100 metrů rovně, a pak odbočíme prudce doleva. Lesní stezka a zelená značka značka nás vede správným směrem do Holyně. Opouštíme asfaltovou cestu a čeká nás už jen divočina – výletníků zde už moc nepotkáme.

Kopírujete železniční trať, nalevo je chatová osada a napravo sem tam také vykoukne chatka – jsou to zvláštní stavby – nejdete zde hrníčky na plotě, lebku, plyšáky na oknech a jiné prazvláštní předměty. Kdopak tady asi žije?

Přicházíme na asi nejkrásnější místo celého výletu – leží zde různě poskládané velké kameny. S trochou fantazie si zde člověk vybaví i slavné menhiry Stonehenge.

Která země má to štěstí být spojována se Stonehenge?

Jedná se o uměleckou instalaci Bojiště, kterou vytvořil Kurt Gebauer. Polámání kamenní panáčci tu leží tak, jak po velké bitvě zůstaly. Alespoň to praví autor. Prakticky neexistuje dítě, které by tudy prošlo a nepokusilo se alespoň na jednu mrtvolu vylézt. Jedná se zkrátka o oblíbené výletové a piknikové místo.

Najděte cedulku na kameni, která popisuje scénu.

6. Opište první slovo.

Cesta i lomy pokračují dále. Tam, kde se pěšina ohýbá je i velmi známý Červený lom se stěnou zabarvenou do odstínů ohně. A proč taková proslulost? Jedná se o poměrně málo rozšířenou informaci, nicméně právě tento lom byl legendární Roklí úmluvy z knihy Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky. Foglara na něm zaujala jeho ohnivá barva, způsobena příměsí železa v usazených vrstvách.

Jaroslav Foglar byl prozaik, publicista, redaktor mládežnických časopisů a významná osobnost českého skautského hnutí. Ve čtyřech letech mu zemřel otec Jindřich (39 let). Od té doby žil jen s matkou a starším bratrem. Vystudoval obchodní školu. Po třináct let byl úředníkem, potom působil jako pedagogický pracovník v domově mládeže, později jako redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Ve finále se stane spisovatelem. Kromě zaměstnání se velmi intenzivně věnoval skautingu. V roce 1924 se stává členem 34. skautského oddílu, kde dostává přezdívku Jestřáb. Provází ho celý život. I jako odpov vedoucího skautských oddílů. V roce 1925 se Foglar stává zástupcem vedoucího tzv. Dvojky a o dva roky později stojí v jejím čele.
Foglarova spolupráce s časopisem Mladý hlasatel začíná v roce 1935. O tři roky později tu začíná vycházet Foglarův a Fischerův komiks Rychlé šípy. V roce 1941 je časopis německou správou zakázán. Po skončení války působí Jaroslav Foglar krátce v časopise Junák, později začíná vydávat časopis Vpřed. Po komunistickém převratu v roce 1948 periodikum zaniká. V letech 1948–1953 a pak od roku 1964 je Jaroslav Foglar spisovatelem z povolání. Zároveň vede svůj skautský oddíl, ovšem pod označením Městská stanice mladých turistů, protože je skauting zakázán.
V padesátých letech je Foglar jako spisovatel nežádoucí, jeho knihy nesmějí vycházet. Teprve v polovině šedesátých let mu v době částečného uvolnění politické situace vychází kniha Tajemná Řásnovka. O dva roky později Poklad černého delfína a Kronika Ztracené stopy. V obnoveném časopise Junák opět vycházejí Rychlé šípy, vzniká televizní seriál Záhada hlavolamu. Na počátku sedmdesátých let znamená nástup tzv. normalizace pro Foglara opět zákaz publikování. Ve věku 102 let 17. 2.1981 umírá Foglarova maminka.
Po roce 1989 se Foglarovy knihy opět vracejí ke čtenářům. Jestřáb zemřel po dlouhé nemoci v pražské Thomayerově nemocnici v roce 1999.

Pokračujete dál kolem překrásného lomu, právě toto je ráj amatérských paleontologů. Kladívky rozbíjejí vápenec a pátrají po zkamenělých mlžích, plžích i hlavonožcích.

Věděli byste, jak se jmenuje jeden z největších hlavonožců na světě?

Pokud chcete, porozhlédněte se. Třeba nějaké zkameněliny najdete. Prosíme, hledejte v suti, nekutejte do skály.

Území bylo od dob Joachima Barranda známé geologům a paleontologům. Víte, kdo byl J. Barrande?

Zkuste najít cedulku s vyprávěním o něm pod skalami.

7. Jak se Barrande jmenuje křestním jménem?

(pokud je ve slově písmeno CH, napište ho do jednoho políčka)

V roce 2019 uplynulo od narození tohoto významného francouzského inženýra a vědce 220 let. Zasvětil život Čechám natolik, že se po něm jmenuje nejen pražská čtvrť, ale i oblast táhnoucí se od Prahy k Plzni: Barrandien. Joachim přišel do Prahy s exilovým královským dvorem francouzských Bourbonů a velice rychle se spřátelil s elitou českých vědeckých a kulturních kruhů té doby. Zapojil se do projektu výstavby koněspřežné dráhy údolím Berounky. Práce se mu stala osudnou, neboť zde objevil bohatá naleziště zkamenělin. Po zbytek života se jim systematicky věnoval. Publikoval nejrozsáhlejší dílo, jaké kdy vytvořil jediný paleontolog. Popsal více než 3 500 druhů zkamenělých organizmů a proslavil česká naleziště po celém světě. Monumentální sbírku odkázal Museu Království českého – dnešnímu Národnímu muzeu. Přitom i sbírky českých vědců a sběratelů tehdy často končily v hlavním městě císařství - ve Vídni. Sbírka je dodnes předmětem výzkumu a obdivu laické i odborné veřejnosti.

Barrande, který si Prokopské údolí zamiloval, objevoval zkameněliny i v místech, kde zrovna stojíte. Popsal tu řadu jejich nových druhů. Některým dal česká jména, která tak vpašoval do vědeckých názvů. Například hojnou škebličku pojmenoval latinsky Panenka bohemica, jiné zase pantata či babinka – tu dokonce po matce Jana Nerudy, které tak Barrande říkal. Nerudova matka byla totiž několik let jeho hospodyní.

Pomalu se blížíte do cíle. Teď ještě vystoupáme do jednoho jediného kopce tohoto výletu, je zde však zábradlí, tak je možné se přidržovat. Pak jen sejdeme z kopce, přejdeme most a jsme u nádraží Holyně. Ještě na vás však čeká poslední dnešní otázka.

8. Jak se jmenuje místo, kde byla nalezena slavná pravěká soška Venuše?

Nyní můžete jet zpátky domů vlakem nebo vyjít ještě kopec do Holyně či na Barrandov, kde je zastávka tramvají. Je to ještě kus cesty. Rozhodnutí je na Vás. My se s vámi však u nádraží rozloučíme.

Doufáme, že jste se dozvěděli nové a zajímavé informace o Prokopském údolí. Hlavně ale doufáme, že se vám výlet líbil. Tak zase někdy na shledanou!

V textu byly mimo jiné použity informace z webových stránek www.kudyznudy.cz, www.birdlife.cz, chrz.wz.cz, www.captour-paja.cz, www.praguecityline.cz, za které moc děkujeme.

Otázky k tajence

1. Kolik oblouků má viadukt?

2. Opište páté písmeno.

3. Jak se mlž jmenuje druhovým jménem.

4. Jak se kníže jmenuje?

5. Jaký dopravní prostředek je namalovánu Řeporyj?

6. Opište první slovo.

7. Jak se Barrande jmenuje křestním jménem?

8. Jak se jmenuje místo nálezu Venuše?

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení