Na Mělník za pokladem, slavnou studnou a k soutoku Labe a Vltavy |
Délka trasy: 6 km
Obtížnost: Velmi lehká trasa vedoucí po rovince, pouze s jedním mírným stoupáním. Výlet je možné jet s kočárkem (doporučujeme terénní, golfky budou trochu drhnout), na kole i se psy.
Vzdálenost od Prahy a jak se tam dostat: Záleží na tom, z které části Prahy pojedete. Počítejte s tím, že 50 km ujedete za necelou hodinu. Ideální je jet po dálnici D8, sjet na exitu 18 a pak se řídit směrovkami na Mělník.
Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz
Parkování: Parkovat se dá přímo na náměstí Míru, kde výlet začíná. Za hodinu zaplatíte asi 20 Kč. Lepší je zaparkovat zdarma v ulici Zádušní a na náměstí dojít. Je to 5 minut chůze.
Mělnické podzemí (ticmelnik.cz/melnicke-podzemi-a-studna)
Cena vstupenky:
Plné vstupné: 60 Kč
Děti od 6 let, studenti, senioři: 35 Kč
Děti 3–6 let, ZTP, ZTP/P, doprovod ZPT/P: 10 Kč
Rodinné vstupné: 140 Kč (2 dospělí + 2 děti)
Otvírací doba:
Otevřeno denně kromě 24. - 26. 12. a 1. 1.
Časy prohlídek:
duben–září: 10.00, 11.00, 12.00, 12.45, 14.00, 15.00, 16.00, 17.00
říjen–březen: 11.00, 12.00, 12.45, 14.00, 15.00, 16.00
Chrám svatého Petra a Pavla
Kostnice:
Otvírací doba: aktuální na www.farnostmelnik.cz
Vstupné: dospělí / 40 Kč, děti 6–15 let / 20 Kč
Vyhlídková gotická věž:
Vstupné: dospělí / 50 Kč, děti 6–15 let / 25 Kč, rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti do 15 let) / 100 Kč
Zámek:
Otvírací doba: leden – prosinec - denně 10.00–18.00
Vstupné: 140 Kč / snížená cena 100 Kč
Prohlídka vinných sklepů od 1. 4. 2020 do 31. 10. 2020: 9.30–18.00
WC: Veřejné WC je na náměstí Míru v pasáži U Koruny, dále v muzeu a na zámku.
Možnost občerstvení: Po celém městě – děti mají rády restauraci U Piráta na náměstí.
Nejbližší další výlet od agentury Velká dobrodružství: Roudnice nad Labem, Říp, Lovoš, Holany, Hazmburk.
Trasu pro vás prošla: Lucie Nachtigallová. Trasu testovali Tereza B. a Eliška P. z Litoměřic:
Terezka (3 roky): "Viděla jsem velikou studnu v zemi a bála jsem se, že propadnu."
Eliška (6 let): "Procházka se mi moc líbila, protože všude kvetly kytičky, ale na kosti jsme se nectěla jít podívat, protože tam číhal ten začarovaný pes."
Legenda pro rodiče a popis trasy
Milí cestovatelé,
zveme vás do krásného a známého města, které leží nad soutokem Labe s Vltavou v místě kolem hradiště, které se původně jmenovalo Pšov. Že ho neznáte? Ale znáte! Nyní se totiž jmenuje Mělník. :)
Město je známé nejen vinařstvím a zámkem. To nejzajímavější se tady skrývá pod zemí. Ať už jde o zámecké vinné sklepy, městské podzemí s unikátní studnou nebo kostnici pod chrámem sv. Petra a Pavla. Ukryto je zde totiž i spící vojsko a poklad, který střeží pes s ohnivýma očima!
Hned na začátku výletu budeme v dlažbě uprostřed náměstí hledat skleněnou desku, která vyznačuje nejširší českou středověkou studnu. Ta je dokonce zapsána v české Guinessově knize rekordů. Podíváme se na místa, kde se natáčely známé filmy a seriály. Třeba Létající Čestmír, Svatební cesta do Jiljí, Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, Nemocnice na kraji města, Kameňák, Bídníci či série o básnících Jak svět přichází o básníky atd. Projdeme se kolem dvou zámků až k soutoku, a nakonec nahlédneme do strašidelné kostnice.
Když se tu líbilo králům, věřte, že vám se tady bude líbit taky!
Kvůli vyluštění tajenky si nikam vstupné kupovat nemusíte. Pokud se ale chystáte navštívit památky, určitě si ověřte na webu otvírací dobu. Kvůli COVIDU-19 je teď lehce ošemetná. :(
Výlet byl realizován s podporou města Mělník a je pro vás ke stažení zdarma :)
Dopis dětem
Ahoj, kluci a holky,
dnešní cesta za hádankou povede starobylým městem, po němž kráčela svatá Ludmila, kopali tu havíři a všude pod ním vedou ukryté chodby. Mělník je městem plným tajemství a dobrodružství.
Stejně jako u našich ostatních výletů jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud ji vyplněnou přinesete do Turistického informačního centra na náměstí Míru, za její správné vyluštění dostanete malou odměnu. Do doby než budou koronavirová opatření zrušena, bude výdejní okýnko informačního centra otevřeno ve všední dny od 12 do 16 hodin.
Mapa výletu
Doplňovačka
Toto jsou dnešní hádanky:
Zaparkujte v ulici Zádušní nebo na náměstí Míru, kde náš výlet začíná. Rovnou se rozhlédněte. Vidíte krásné domy? Mají středověké základy, domovní znamení a bohatou historii. Zdejší náměstí se tolik líbí filmařům, že zde byly natáčeny skoro všechny z výše i níže jmenovaných filmů a seriálů. Nejvíce ovšem Mělník proslavila série režiséra Dušana Kleina: Jak svět přichází o básníky (1982), Jak básníci přicházejí o iluze (1984) a Jak básníkům chutná život (1987). Trilogie byla tak úspěšná, že se dočkala dalších tří pokračování z dospělosti a středního věku hlavních hrdinů Štěpána a Kendyho: Konec básníků v Čechách (1993), Jak básníci neztrácejí naději (2003), Jak básníci čekají na zázrak (2015).
Najděte dům U Zlatého hroznu. Uvidíte na něm cedulku, která informuje, že se zde vůbec poprvé mimo Prahu hrála opera Prodaná nevěsta.
1. Jak se jmenoval příjmením sbormistr?
Nyní zkuste najít dům U Zlaté hvězdy a hned o kousek dál zlaté zvířátko. Je to beránek. Uhádnete, jak se dům jmenuje? Ano, U Zlatého beránka. Vidíte nějaká další domovní znamení? Pomalu se přesouvejte směrem k radnici. Je nám jasné, že vás nejvíce zaujal pirát! :)
Nedaleký dům U Černého koníčka (č. p. 3) má domovní znamení umístěné pod podloubím. Je jedním z mála na náměstí s původním štítem. Průčelí je upraveno novorenesančně. Pás s ornamentálním sgrafitem, což je zdobení proškrábáváním horní vrstvy dvojbarevné omítky, nad okny prvního patra je pouhým zlomkem původní výzdoby domu. Sgrafita pokrývala celý štít a fasáda mezi okny byla od roku 1899 vyzdobena na základě návrhu akademického malíře Skučka freskami Jeníka, Mařenky a Kecala, hlavních postav Smetanovy Prodané nevěsty. A to až do roku 1937! Je to ten dnes šedivý domeček.
Napravo od něj je zelený domeček. Podívejte se na nápis nahoře.
2. Napište, jak se vyslovuje první písmeno z iniciál.
Ke každému měšťanskému domu patřila ve středověku alespoň malá vinice. Právě potřeba mít na víno chladné skladiště se stálou teplotou vedla na sklonku třináctého století k hloubení mělnického podzemí. Ve spleti místností a chodeb, které časem spojily všechny měšťanské domy, se lidé v časech ohrožení také skrývali.
Pod zem půjdeme za chvilku, teď se ještě podíváme na krásně zdobenou žluto-růžovou budovu radnice. Líbí? Najdete na ní znak města? Jaká zvířata vidíte?
A co pítko, je tu?
Jdeme ke kašně se sousoším Vinobraní a ostříme zraky. Hledáme studnu. Měla by být hned vedle kašny. Je to trochu oříšek… Studna nevystupuje okrajem nad dlažbu, takže třeba pod sněhem se hledá dost těžko. A nám zrovna nachumelilo! :)
Ve středověku tato monstrózní díra zásobovala vodou celé město. Dnes se do jejích hlubin hledí, pouze když k ní dojdete 62 metrů dlouhou podzemní chodbou, vyhloubenou osm metrů pod povrchem. Co je jediná široké veřejnosti přístupná část podzemí. Do dalších sklepení ve dvou podlažích pod povrchem se dostanou pouze hosté mělnického muzea nebo některých podniků ve středu města. Samozřejmě tam chodí na vínečko. A také majitelé domů. Dávno se ale nemohou procházet pod celým městem. Měšťané kdysi ve strachu z krádeží nechali spojovací chodby mezi sklepeními zazdít, později byly některé podzemní prostory dokonce zasypány.
To je škoda! Dovedete si představit, že byste třeba měli sraz s kamarády ve čtyři ne na hřišti, ale pod domem číslo pět? To by bylo napínavé!
Podívejte se na nápis na studni a doplňte následující slovo.
3. Doplňte: V těchto ….
(Pokud je ve slově písmeno CH, napište ho do dvou políček.)
Ve třináctém století do Mělníka zamířili havíři z různých koutů země. Tehdy totiž došlo zejména na Příbramsku a Jihlavsku k útlumu těžby stříbra, jehož zásoby byly po padesáti letech vyčerpány. Havíři, kteří přišli o živobytí, se nechávali najímat městy právě na hloubení podzemí.
Pod Mělníkem vyhloubili i studnu. Dnešní geologové, historici a studnaři odhadují, že jim to trvalo sedm dlouhých let. Je to nejširší studna v Čechách. Těsně nad hladinou její průměr dosahuje 4,54 m. Pochází ze 14. století, ale zaklenuta byla až na konci 19. století. Klenbu uvnitř nyní zdobí tenké dlouhé krápníky.
Do studny můžete nahlédnout při prohlídce mělnického podzemí. Vstup je u infocentra, kam právě míříme. Uvidíte tu malou expozici k budování podzemí a model rumpálu, který se používal k čerpání vody.
Pokud se do podzemí nevydáte, vyzvedněte si v infocentru plánek města a vyrazte směrem k muzeu, přesněji ke kostelu. Půjdete od infocentra doprava směrem k radnici. Tu už znáte, takže se nikdo neztratí. :)
Ale ještě zpátky ke studni. Voda se z ní čerpala velkým rumpálem. Vědro mělo obsah jeden hektolitr. Když se k tomu přičetla váha samotného vědra a rozvinutých řetězů, mělo to všechno hodně přes 100 kg. Dostat vodu ze studně byla rachota pro silné chlapy. Kdo si myslí, že by vědro vytáhl bez pomoci?
Dva chlapi zde běhali jako křečkové v kolotoči ve velkém kole, který rozhýbávali silou paží i vlastní vahou. Další dva pak těžký okov vylévali do kádí a žlabů, ke kterým si pro vodu chodili místní lidé.
Ve středověku byla podzemní studna dlouho jediným zdrojem vody pro celé město. Jak obyvatelstvo přibývalo, kromě spotřeby rostlo také nebezpečí požárů. Studna přestávala stačit. Ve druhé polovině šestnáctého století se v Mělníku začal stavět vodovod. Dřevěný... Dřevěnými trubkami rozváděl vodu do dřevěných kašen po celém městě. V zimě to nebylo snadné, voda stále zamrzala. Až do třicetileté války proto městu sloužila i studna. O tom, že už na ni město nebylo odkázáno, svědčí příběh z roku 1643, kdy se ve městě utábořila švédská vojska. Švédové tehdy do studny naházeli nepotřebná děla a hákovnice. Místní lidé i cizí vojáci, kteří měli s sebou mnoho jezdeckých a tažných koní, přitom museli mít ohromnou spotřebu vody. Když si tohle Švédové dovolili, je to důkaz, že jim jako zdroj vody plně stačil vodovod. Je také známo, že těsně po třicetileté válce chtělo město studnu zavézt a zazdít. Naštěstí k tomu nedošlo.
Přicházíme k baroknímu kostelu, který je v současnosti sídlem Regionálního muzea Mělník. Klášterní budova na pravé straně navazuje na kostel. Vznikla přestavbou měšťanského domu s arkádovým podloubím. Na fasádě jsou kamenné sochy zpodobňující Nejsvětější Trojici: Krista Trpitele, Boha Otce i Svatého Ducha v podobě holubice. Plastiky pocházející ze třetí čtvrtiny 18. století. Vidíte ptáčka?
4. Která pohádková postava měla ráda holoubky, a ti jí za to pomáhali?
Stojíme před kostelem Čtrnácti svatých pomocníků. To je název, co? Co to asi bylo za pomocníky? A komu pomáhali?
Čtrnáct pomocníků je skupina svatých uctívaných v římskokatolické církvi. Společně i samostatně. Dnes už jejich společné uctívání takřka vymizelo. Jsou to mocní ochránci před neštěstím a nemocemi. Vzývání 14 pomocníků v nouzi bylo doporučováno stejně jako třeba vzývání osobních patronů. Tato tradice má svůj původ v německých zemích, a to především v dobách morových epidemií, hladomorů, velkého soužení a ustavičných bojů. Akátius je ochráncem před bolestmi hlavy, Barbora před horečkou a náhlou smrtí, Blažej je ochráncem před nemocemi krku a zároveň domácích zvířat. Kateřina Alexandrijská podobně jako Barbora chránila před náhlou smrtí, Kryštof před morem a nebezpečím na cestách, Cyriak proti pokušení v hodině smrti. Diviš měl stejně jako Akátius na starosti bolesti hlavy, Erasmus zažívací obtíže, Eustach rodinné neshody. Jiří je patronem skautů a zdraví domácích zvířat, Jiljí dbá o ochranu proti moru, je patronem dobré zpovědi a také invalidů, žebráků a kovářů. Markéta Antiochijská je nápomocná při porodu a chrání před démony. Pantaleon je patronem lékařů a ochráncem proti rakovině a tuberkulóze. Vít nás chrání před epilepsií, blesky a pečuje o domácí zvířata.
Máme tady nějakého Akátia nebo Erasma? Asi ne! Škoda. Kdyby nás přepadla bolest hlavy nebo zažívací potíže, hodili by se.
Ale Markétka, Jiřík, Vítek nebo Barborka by tady být mohli… Tak ti teď půjdou první a zkusí najít Ostruhovou ulici, která nás odvede do ulice Legionářů.
Kdo cestou vidí na dveřích obrázek dětského kočárku?
Zde už narazíme na žlutou turistickou značku, která nás nějakou dobu povede.
Vezmeme si na pomoc svatého pomocníka Kryštofa chránícího před nebezpečím na cestách a Blažeje na ochranu našeho psího kamaráda Arga. :)
Máte s sebou také nějakého psího kamaráda? A zlobí jako ten náš? Nemáme doma jedinou neokousanou botu!
Mrkněte, z čeho jsou postaveny nejstarší domky. Opuka a další horniny vytěžené havíři z nejspodnějšího podzemí se ve městě používaly jako stavební kámen na hradby i domy. Právě opuka má na svědomí jedinečnou chuť místního vína. Nachází se v podloží všech zdejších vinic a dává vínům typickou drsnou zemitou příchuť.
K tomu se ale dostaneme asi za tři kilometry. Na koštování ovšem zapomeňte, na to máte času dost! :)
Před růžovým domkem nás žlutá značka vede kopcem dolů parkem. Nalevo nad vámi je krásný dům, vila Karola, v níž donedávna sídlila městská knihovna a nyní tu bude pro mladé umělce jako Základní umělecká škola.
Projdeme parkem až k silnici. Je tu zděná brána vedoucí nikam a vedle napravo malinký nápis. Vidíte ho? Kdo ho přečte? Tak, Maruško, taky za nás popros. Prosíme! :)
Přicházíme k velkému mostu a přejdeme ho po pravé straně.
Původní most byl na tomto místě postaven již roku 1888 a stával tu až do roku 1937. O rok později byl na původních pilířích postaven most současný, který patří k nejstarším celosvařovaným mostům u nás. Od roku 2012 nese jméno po sportovci Strakovi. To byl veslař, sedmnáctinásobný mistr ČR, reprezentant a olympionik. Najdete cedulku, která mu je věnována?
5. Jak se pan Straka jmenoval křestním jménem?
Stále se držíme žluté. Z mostu sejdeme po schodech a po žluté se sem asi tak za půl hodinky vrátíme. Teď pokračujeme stále rovně až k rozcestí Hořínský park – most. Zde odbočíme po směrovkách k zámku Hořín. Most tedy podejdeme.
Park patří k zámku. Na ploše 40 ha rostou cenné dřeviny a rostou zde zajímavé i vzácné rostliny. Hlavně na jaře zde krásně fialově kvetou dymnivky.
Je odsud také vidět kdysi krásná Hořínská hájenka. Jsou na ní rysky, které ukazují, jak vysoko stoupala před desítkami let při povodních voda. Vidíte je?
Ani hájenka, ani zámek Hořín nejsou v dobrém stavu. Je to škoda. Kdyby je nějaké dobré duše opravily, zářily by nádherně do krajiny a přitáhly davy návštěvníků.
Procházíme lesíkem kolem vody a mokřadů. Hnízdí zde mnoho ptáků a žije hodně lesních zvířat. Jedno zvířátko nám přehupkalo přes cestu.
6. Jak se jmenuje lesní zvíře, které vypadá podobně jako králík?
V dezolátním stavu je také Hořínský mlýn, který nyní vidíte po pravé ruce.
Přejdeme můstek… Za ním už je zámek.
V 90. letech byl navrácen mělnické větvi rodiny Lobkowiczů. Jeho současným majitelem je Jiří Lobkowicz, narozený v roce 1956 v Curychu. Po revoluci přijal československé občanství a dnes žije na svém zámku. Opravil ho a vrátil sem například i výrobu vína. Větší rokokový zámek Hořín, který kdysi býval hlavním sídlem mělnických Lobkowiczů, a jejich další nemovitosti v Hoříně se však rekonstrukce dosud nedočkaly.
Naproti zámku je socha dvou světců. Co drží v ruce? A co to mají na hlavě? To bude asi svatozář. Máte ji také? Raději se přesvědčte a sáhněte si. :)
Pokračujeme po žluté dál doleva. Jsme v Hoříně.
Nedaleko odtud se natáčel seriál Cirkus Humberto a také český film, který si však budou pamatovat spíš rodiče než vy. Jmenoval se Na veliké řece, odehrával se v pravěku a vyprávěl o chlapci jménem Havranpírko. Mladý herec Jiří Bartoška, který hrál Havranpírkova staršího kamaráda, pobíhal po zdejších zasněžených lukách polonahý, jen v jakési chlupaté zástěrce ze zvířecích kůží. Byly to záběry, ze kterých doslova mrazilo! :)
Režisér Jan Schmidt vytvořil volnou trilogii podle knih Eduarda Štorcha, odehrávající se v pravěku. První film se jmenuje Osada Havranů, prostřední Na veliké řece, poslední Volání rodu. Protagonisty jsou nerozluční přátelé Sokol a Havranpírko, kteří se střetnou s tajemným vládcem údolí, který je na každém kroku ohrožuje.
Když už jsme v tom pravěku, zeptáme se rodičů:
7. Jak se jmenuje obec na jihu Moravy, podle níž byla pojmenována slavná pravěká soška Venuše, která tu byla nalezena?
Žlutá značka nás přivádí ke kapličce s obrázky svatých. Najdete Ludmilu a Václava? Kolik křížků na kapli vidíte? Máme tedy někoho, komu je přesně tolik roků?
8. Jakou barvu má plášť sv. Václava, který drží vlajku?
Držíme se vysoké betonové hráze proti povodním. Kdo najde na plotě tři piva?
Hořín i ostatní blízké obce mají se záplavami mnoho špatných zkušeností. Přes veškerou snahu nezůstala ani jedna z vesnic uchráněna. Dokonce i hořínská čtyřmetrová zeď je příliš nízká a přetekla. Voda se samozřejmě dostala i do už tak dost vybydleného zámku.
Přicházíme k historickému zdymadlu. Projektoval ho František Sander a do provozu bylo uvedeno v roce 1905. Překonává spád 8,5 m, což z něj dělá nejvyšší plavební stupeň v úseku Praha–Mělník. Skládá se ze dvou plavebních komor a je technickou památkou. V roce 1996 bylo doplněno malou vodní elektrárnou o výkonu 30 kW.
Během následujících měsíců už by mělo být zdymadlo po rekonstrukci opět otevřeno návštěvníkům. Vřele doporučujeme po něm přejít a podívat se na cíp poloostrova. Není to sice místo soutoku Labe s Vltavou, jak si většina lidí myslí, ale je odsud hezky vidět na zámek.
Pak se zase musíme vrátit, přejít a napojit se na žlutou, která nás odvede zpět na most známého olympionika.
Nad hlavami nám přelétl vodní bíločerný pták, který si tak rád staví hnízda na komínech. Zavinovačku s miminkem v zobáku nedržel, což jsme rádi. Tři kousky už máme a stačí si. I nám, rodičům. V pubertě je i jedno robě až moc! Natož tři najednou! :)
9. Jak se jmenuje známý dlouhonohý pták?
Už jste zpátky u mostu? Tak hurá na zámek, který nás dnes sleduje snad na každém kroku. Kdo si ho zatím nevšiml?
Že je Mělník městem vína, se nejvíc přesvědčíte právě tady. Restaurace a cukrárna nejsou v tomto ohledu důležité, ale ty vinné sklepy! Při jejich prohlídce se seznámíte s nejznámějším mělnickým vínem, kterým jsou plněny lahve originálního tvaru. Říká se jim kalamáře. Ano, mají podobný tvar, jaký mívaly lahvičky s inkoustem, do nichž pisatelé nořili brky a perka v časech, kdy ještě neexistovaly propisky. Jsou ale samozřejmě větší. Víno je pojmenované po svaté Ludmile, babičce svatého Václava. Ludmila je považovaná za zakladatelku mělnických vinařských tradic.
Sv. Ludmila se narodila kolem roku 860. Nejspíš to bylo na hradě Pšov, tedy právě v místech, kde se nacházíte. Kolem roku 874 byla provdána za Bořivoje I., knížete Čechů. Jestli dobře počítáme, bylo jí 14 let! Manželům se narodili tři synové a čtyři dcery. Po otci vládl nejprve nejstarší Spytihněv I., po něm mladší Vratislav I. Ten byl ženat s Drahomírou, jenže brzy zemřel. Když Drahomíra ovdověla, bylo jejím synům pravděpodobně třináct (Václav) a sedm (Boleslav). Zemští velmožové tehdy rozhodli svěřit jí na dobu, než Václav dospěje, panování. Ludmila, babička chlapců, měla dohlížet na jejich vladařskou výchovu. Což vneslo mezi ženy neshody. Proto se Ludmila uchýlila na své vdovské sídlo Tetín, kde ji v noci z 15. na 16. září 921 přepadli členové Drahomířiny družiny a zardousili ji jejím vlastním závojem. Vrahové dbali, aby nebyla prolita krev. Kdyby byla, mohla by se podle tehdejších pravidel stát Ludmila automaticky mučednicí, což by se Drahomíře nezamlouvalo.
Jaké výročí si tedy budeme v roce 2021 připomínat? Kdo má jedničku z matematiky?
Veškeré dochované písemnosti popisují kněžnu Ludmilu jako laskavou, milosrdnou a zbožnou. Česká prvomučednice se stala nejen patronkou vinařů, babiček, matek a křesťanských vychovatelů, ale především českou spolupatronkou, často nazývanou Matka české země. Sv. Ludmila je zobrazována v dlouhém šatu s hlavou pokrytou závojem, případně s knížecí čapkou. Jejím hlavním atributem je stočený závoj nebo šál kolem krku, případně provaz, který drží v ruce.
Za mostem odbočíme doprava do ulice K mostu a jdeme směrem k soutoku. Cesta vede do mírného kopečka kolem vinic. Asi po sto metrech uvidíte na kované bráně žlutý nápis s korunkou.
10. Opište první slovo.
Vinné révě se na slunečných stráních v okolí města dařilo odpradávna. Počátky pěstování jsou spojeny již s počátky křesťanství. Pověst vypráví, že první sud vína poslal do Čech moravský kníže Svatopluk. Byl určen pro českého knížete Bořivoje a měl být vypit při křtu Ludmilina a Bořivojova syna Spytihněva. Ludmila prý následně nechala přivézt z Moravy sazenice a vysázela je nedaleko od hradiště Pšova, svého rodiště, dnešního Mělníka. Péčí o vinice se osobně zabýval i Ludmilin vnuk sv. Václav, který se díky tomu stal patronem vinařů. Výrazný vzestup přineslo českému vinařství panování Karla IV. Nechal přivézt z Francie ušlechtilé odrůdy a rozhojnil plochy vinic. Rozvoj vinohradnictví navíc podpořil omezením dovozu cizího vína a také vydáním nařízení, která tvrdě trestala ty, kdož vinicím z jakéhokoli důvodu škodili.
Teď si vyzkoušíme vaši pozornost:
11. Jak se jmenoval bratr svatého Václava?
Byl na Václava moc zlý a jmenuje se jako středočeské město. Vlastně hned dvě taková města, různě stará.
Přicházíme k Vrázově vyhlídce. Je odtud krásný pohled na soutok. Pokud ovšem stojíte u zábradlí. Přímo z betonové vyhlídky neuvidíte nic. :)
Které řeky se zde setkávají? Labe a…
12. Doplňte řeku.
V Krkonoších pramenící Labe přitéká do Mělníka od jihovýchodu. Z pohledu proti proudu více zleva. Ač se Labe na soutoku jeví jako menší tok, tedy spíše přítok, řeka dál plyne právě jako Labe. Dlouho. Do Severního moře se vlévá až nad Hamburkem. V jaké zemi se tak stane?
Řeka, jejíž jméno se pokoušíme vybavit, pramení na Šumavě a je nejdelší českou řekou. Tipnete si, kolik měří kilometrů? Čtyři sta třicet!
Napojujeme se na zelenou značku. Povede doleva a po mírném stoupání mezi roztomilými domky nás dovede k další známé památce.
Cestou překračujeme jeden kanál za druhým.
13. Opište nápis na kanálu.
V těsném sousedství zámku stojí slavný trojlodní chrám sv. Petra a Pavla. Mělnický chrám je jednou z nejhodnotnějších a nejstarších staveb nejen města a regionu, ale celých Čech. Objevíte na něm románský, gotický, renesanční, barokní i historizující sloh. Poznají rodiče někde na stavbě některý? :)
Kostel obejdeme, abychom ho měli po levici. Na zdi vedlejší budovy uvidíme cedulku s nápisem Stará škola.
14. Opište poslední slovo.
Pod presbytářem kostela sv. Petra a Pavla se nachází krypta, jejíž prostor od 30. let 16. století slouží jako kostnice. Její vznik souvisí se hřbitovem, který kostel obklopoval. Nebylo ho možné zvětšit, a tak po určité době přestal stačit. Obzvláště v dobách morových epidemií bylo nutné starší ostatky z hrobů vybírat a ukládat do kostnice, aby se uvolnilo místo pro právě zesnulé. Mělnická kostnice sloužila do roku 1775, kdy bylo pohřbívání u kostela zastaveno a přeloženo na hřbitov u kostelíka sv. Ludmily. Zrušena měla být i kostnice. Mělničtí problém vyřešili jejím uzavřením. Později se proto mohla stát studijním materiálem pro profesora Jindřicha Matiegku, zakladatele české antropologie. V letech 1915 až 1919 kosti v kostnici upořádal, na což nás upozorňuje pamětní deska u vstupu. Sestoupíme-li po schůdcích do krypty, uvidíme ostatky 10 000 až 15 000 osob. Je tu z nich celá stěna! Jmenuje se Kalvárie. Vkládáním lebek mezi dlouhé kosti vznikly v dalších částech krypty jednoduché obrazy kotvy a srdce, symbolizující naději a lásku. Nebo nápis Ecce mors (Ejhle, smrt). Na tabulce si přečteme nápis: Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy.
Brrrr, kdo se bojí? My docela ano. Raději pádíme ven na sluníčko a konečně na víno do zámku! :)
Výhodná poloha zámku byla jistě důvodem, proč bylo místo osídleno již od pradávných dob. Jak už jsme si říkali, původně tu bylo hradiště Pšov, pojmenované podle slovanského kmene Pšovanů. Podle Kosmovy kroniky provdal poslední kníže Pšovanů Slavibor dceru Ludmilu za českého knížete Bořivoje. Ludmila zde často pobývala a vychovávala vnuka Václava. Ale to už víte.
V minulosti hrad, později přestavěný na pohodlná zámek, často patřil českým královnám, kterým byl, spolu s městem, připisován jako věno. V zámku můžete obdivovat sál s jedinečnou sbírkou map evropských měst 17. století. Dále majestátní koncertní sál, ve kterém se v současnosti konají reprezentativní akce. Za prohlídku jistě stojí i slavná kaple. Je zasvěcená svaté Ludmile. Nechala ji postavit Eliška Pomořanská, manželka českého krále Karla IV. Dále můžete vidět zlatem zdobenou jídelnu svatého Václava, dětský pokoj s hračkami a nábytkem z konce 19. století, ložnici automobilového závodníka Jiřího Kristiána, pracovnu habsburského kancléře Augusta Longina, takzvaný Zelený salon, Rytířský sál i schodiště ozdobené loveckými trofejemi. Součástí expozice jsou také obrazy slavných mistrů. Například Karla Škréty, Petra Brandla, J. C. Lotha, P. Veroneseho a dalších.
Zámecké sklepy ze 14. století se rozkládají ve třech podlažích pod zemí. Pro individuální zájemce i skupiny jsou připraveny ochutnávky vín. A že je co koštovat! Oblíbenou „Ludmilku“ v typických širokých nevysokých lahvích jistě někdy ochutnali vaši rodiče, jejich rodiče i jejich rodiče. Kompletní zámecká nabídka je samozřejmě mnohem větší.
Lobkowiczové nebo česky Lobkovicové získali zámek věnem v roce 1753. Později ho poškodil požár. Byl sice opraven, ale většinou už sloužil jen potřebám hospodářské správy. Upřednostňovaným sídlem vrchnosti se stal nedaleký Hořín. Nakonec se i správa panství roku 1938 odstěhovala jinam. Mezi světovými válkami byl na zámku zřízen vinný restaurant. V roce 1948 byl zámek znárodněn a byla zde zřízena expozice Národní galerie českého a světového malířství 17. a 18. století. Zámek se stal také sídlem okresního muzea. Roku 1992 byl objekt v restituci vrácen rodu Lobkowiczů. Roku 1993 proběhla jeho rekonstrukce.
Nakoukněte na nádvoří zámku. Zkuste někde najít erb Lobkowiczů.
15. Jakou má orel na erbu barvu?
Uf! A máme to! Tajenka vyluštěna! Raději ji nahlas nevykřikujte, protože byste mohli někoho vzbudit.
Ve slujích pod zámkem prý spí zakleté vojsko knížete Václava v počtu tří set mužů. Čeká, až bude český národ nejvíce ohrožen, aby mu vyrazilo na pomoc.
Znáte nějakou podobnou českou pověst? Už jste jistě slyšeli o spících rytířích… Jenže spí úplně jinde! :)
Kromě vojska ukrývá mělnické podzemí ještě jiné úžasné tajemství. V dubových sudech je zde zakopán obrovský poklad. Sudy střeží černý pes s ohnivýma očima. Pokladu se nelze zmocnit násilím. Zjeví se sám, až Mělník vyhoří do základů, a to v den svátku Nejsvětější Trojice. To abychom se raději drželi dál! I když jsme čtyři. To ale byli tři mušketýři taky. :)
Svatováclavská ulice nás odvede na náměstí Míru, odkud jsme vyšli. A také na místo, kudy se proháněl chlapec z naší tajenky. Znáte ho?
Hlavním hrdinou seriálu, který natočil v roce 1983 Václav Vorlíček, je žák Čestmír Trnka, který se díky zázračnému meteoritu dostane na planetu květin. Přinese si semínka dvou kouzelných rostlin. Díky jedné může létat, díky druhé vypadá chvíli jako dospělý člověk. Exteriéry seriálu byly natočeny v Mělníku a na zámku Štiřín. Seriál existuje ve dvou verzích – německé a české. Scény, kde se v záběru vyskytují nápisy, byly natočeny dvakrát. Jednou v české, podruhé v německé mutaci.
Doufáme, že se vám náš výlet líbil, odnesli jste si hezké zážitky a zajímavé poznatky a že se zase brzy na některém z našich výletů uvidíme. Vyplněnou tajenku odneste nyní do infocentra u náměstí. Pokud ji máte správně, dostanete za ni dáreček. Výlet byl realizován s podporou města Mělník a dámy z Infocentra nám pomohly strašně moc, tak jim můžete třeba i poděkovat :) ...Přejeme šťastnou cestu domů!
Otázky k tajence
1. Jak se jmenoval příjmením sbormistr?
2. Napište, jak se vyslovuje první písmeno z iniciál.
3. Doplňte: V těchto ….
4. Která pohádková postava měla ráda holoubky?
5. Jak se pan Straka jmenoval křestním jménem?
6. Jak se jmenuje lesní zvíře, které vypadá podobně jako králík?
7. Jak se jmenuje obec na jihu Moravy?
8. Jakou barvu má plášť?
9. Jak se jmenuje známý černobílý dlouhonohý pták?
10. Opište první slovo.
11. Jak se jmenoval bratr sv. Václava?
12. Jak se jmenuje řeka?
13. Opište slovo na kanálu.
14. Opište poslední slovo.
15. Jakou má orel barvu?
| © Copyright 2012 Všechna práva vyhrazena | www.velkadobrodruzstvi.cz |